Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na konci světa 2

28. 4. 2010
Už vůbec jsem se necítila osamělá.Všechno mi šlo podle plánu.Práci jsem dostala a budu se učit životu bez kouzel.Docela jsem byla naštvaná na tu bábu co mě zaklela.Ale co.Živit se budu i tak.Konečně!!Pausa na oběd.Tak jsem se přece jenom dočkala!!Řekla jsem si v duchu.Howl mě rychle pustil.A já si zašla do nejbližší restaurace na Ramen.Užívala jsem si své vinikající Ramen a usmívala jsem se.Nebyla jsem tam dlouho,ale potkala jsem tam pár zajímavých lidí.Jednu paní,kterou oslovovali paní Khito. Bylo mi to jméno povědomé.Ale ani za nic jsem si nemohla vzpomenout odkud ho znám.
„Ahoj.“
Oslovil mě jeden neznámý kluk.No jo.Kluk to není to správné vyjádření.Bylo mu tak devatenáct až dvacet.Přibližně tak,jako mě.
„Ahoj.“
Odpověděla jsem mu s plnou pusou.
„Ha ha…no říkal jsem si,jestli bych tě nepozval na nějaký drink nebo…“
Zeptal se mě.V půlce věty se zastavil.
Já mu celkem lhostejně odpověděla.
“No tak dobře.Kdo vlastně jsi??“
No usmála jsem se na něj aby to nevypadalo jako výslech.A on mi úsměv oplatil.
„Já jsem Ashitaka.A ty jsi?“
„Já jsem Elria.Doufám,že ten drink pořád platí?“
Ashitaka se tam rozchechtal na celou restauraci.Pak se uklidnil a přikývl.
„Co by sis dala?“
Zeptal se mě.
„Já si dám ten Citronovo čokoládový sen.Díky.“
A ukázala jsem na lístek.
„A propo…odkud vlastně jsi??Ty nejsi z Města za Ruukem ne?Máš takový jiný přízvuk.“
Zeptal se mě.No já nechtěla aby někdo věděl že jsem z kmenu Muukerů.Tak jsem jednoduše odpověděla město,ale ne úplnou pravdu.
„Já jsem z města Šisa so.Je celkem daleko od Města za Ruukem.Asi tak 4 hodiny cesty.Možná i víc.“
Ano.Odpověděla jsem pravdu.Ale ne úplnou.Ashitaka pokýval hlavou.
„Jasně.To město zn…..“
Nedokončil větu,protože jsem si najednou vzpomněla na jednu důležitou věc.
“Ano!!Paní Khita to je ta paní co vlastní obchůdek!!“
Zaječela jsem a běžela jsem za tou paní.No pověděla jsem jí všechno.Že u ní nově pracuji a tak dál.Paní Khita mě přijala s úsměvem do nové práce.Pak mě poslala zpátky do obchůdku.Rozloučila jsem se s Ashitakou a řekla jsem mu že tu budu zase ve stejný čas zítra a tak ať zase přijde že se víc pobavíme.A běžela jsem do obchůdku.
Howl mi oznámil,že pán si přeje pánský klobouk o té a té velikosti a neozdobený a tak dál.
No hned jsem si sedla ke stolu a začala jsem pracovat.O to pilněji než minulý klobouk.A s každým novým kloboukem přicházela větší a větší píle a víc a víc inspirace a nápadů.
Seznámila jsem se s dalšími pracovnicemi našeho malého obchůdku.
Byly dobré tři.Lawra , Ai a Mia. Všechny tři jsou ve stejném věku jako já.Tak nějak přibližně.Lawra má dvacet,Ai devatenáct stejně jako já,a Mia osmnáct.
Byla jsem ráda že mám nějaké kamarádky.
Po dlouhém dni jsem se šla konečně vyspat.
 
 
 
 
 
 
Ráno mě vzbudil hlasitý smích Mii a Ai.Nejspíš se smáli nějakému klukovi.Vůbec jsem na sobě nedala znát že jsem probuzená.Vůbec se mi nechtělo poslouchat blbosti tipu:
„A tenhle kluk se na mě usmál!!“ nebo:
„Tenhle je divný.Zkusme nějakého dalšího.“
To jsem opravdu nepotřebovala.Tak jsem jen v klidu dělala že spím a přemýšlela jsem o Howlovi.Proč právě o něm???Áááááá!!!!!Ani nevím.Nevědomky jsem se asi do něj zamilovala!Nevím ani jak to.Tak jak jsem tak o tom přemýšlela tak mi to víc přerůstalo přes hlavu.Začala mě bolet hlava.Z toho přemýšlení.Ale větší podíl na mém bolení hlavy měla
Ai s Miou!!Ty dvě v pokoji řvali a řehnili se tak hlasitě,že jsem málem taky vyprskla.Ale vzteky.
„Elrio!!Vzbud´se.Howl bude nadávat!“
Vzbudila mě Mia.
„Nebude nadávat.Mě ne.Já to vím.“
Mia se divila proč právě mě ne ale já jsem jí nic neřekla.O tom,že jsem přesně slyšela jak řekl že jsem krásná.A že já se do něj zamilovala a…a…nic.Mia nás všechny dokonale probudila.Dokonce i Lawru která spí jak poleno.Ale vzbudit ji,je zázrak.Rychle jsem se převlékla a pádila jsem se najíst.
„Jen suchý rohlík??“
Nadávala Ai. Nebyla jediná komu jen rohlík vadil.
„Neboj Mio!Na oběd si zajdeme do obchodu a koupíme si nudle co říkáš??“
Mia se rozzářila.Ale já se zamračila.
„Prominte holky ale já s vámi nepůjdu.“
Lawra se zamračila.
„Cože?Jak to?Už máš něco domluveného vid´?“
Usmála jsem se a nechala jsem otázku viset ve vzduchu.Aspoň jsem řekla pravdu a nemusela bych se rychle a tajně vypařit.Což se cení.
Po snídani jsem si sedla ke stolu a začala jsem pracovat.Holky už dávno měli plno zakázek hotových, jen já jsem se v tom ňimrala jak dlouho.Ale ten dětský klobouk byl nádherný.elmi se mi povedl.Dokonce i holky ho vychvalovali.
„Ten je krásný Elrio.Umělecké dílo!“
Dokonce i ta paní co ho měla na zakázku si ho pro svou dceru vychvalovala.
Já měla úsměv na tváři od ucha k uchu.
„Elrio,byla jsi skvělá.Ta paní nám ještě dala spropitné!!Jestli takhle budeš dál pracovat,zvýším ti plat.“
Já se podivila.Dokonce i holky které to slyšeli se divili.
A Mia už pochopila to,co jsem jí řekla ráno.Že mě by Howl nenadal kdybych přišla pozdě.
Že mě ne.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář