Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na konci světa 1

28. 4. 2010
„Svap.“
Pustila jsem šíp.Zabodl se přímo doprostřed terče.“Konečně se mi něco daří!!“
Vykřikla jsem a pomyslela jsem si:Ráno mi spadla sklenka nebo jsem si roztrhla botu o pařez!!!Hrůza.A ještě plno jiných věcí se mi stalo.“
„Svap“
Další šíp skončil uprostřed terče.Měla jsem nadměrnou radost.Náš kmen Muukerů totiž nemá nejlepší střelce.Tak jsem byla ráda za každý vypuštěný šíp.Měla jsem takovou radost,že jsem si umínila že si koupím nové boty.Rovnou jsem se dala na cestu do města.Bloudila jsem těmi uličkami .Začalo se stmívat.A ulice byly čím dál,tím víc opuštěné.
„Klap klap klap klap.
Klapaly mě boty.Když jsem se blížila k obuvi,měla jsem pořád větší pocit,že na mě padá tma a s ní i strach.
„Skříííp!!“
Ozvaly se dveře.Ten divný pocit se čím dál tím víc zvětšoval.Bylo to nesnesitelné.
„Dobrý den.“
Řekla jsem.Ta stará paní mi stejně odpověděla.
„Co si přejete?“
Zeptala se mě.Mě bylo hodně divné proč se mě ptá.Vždyt´jsme v obuvi kde se neprodává nic jiného než boty.“Nějaké boty prosím.Ty svoje jsem si omylem roztrhla.“
Ta bábinka se výsměšně uchechtla. „Roztrhla!!Cha cha!!!Měl sis na ně dávat větší pozor děvenko!!!!“
Zamračila jsem se:“Já jsem Elria Muukeruová!!A ne nějaká děvenka.A měla byste se ke svým zákazníkům chovat lépe paní.“
Podotkla jsem opatrně.
„Lépe??To je ale na mě jak se ke svým zákazníkům chovám ne??“
Rychle jsem zareagovala:“No tak jestli se nebudete chvat lépe,tak si u vás nikdo nebude nic kupovat!!Ulchiri láry fáry obouven zabáven!!“
A zaklela jsem jí obuv.Samozřejmě ne jen dětskými kouzly.Ale opravdovými kouzly!!Kmen Muukerů toiž zvládá lehká kouzla.Těžší už ale nedokážeme.
„Tak ty mi tu budeš kouzlit?To teprve něco uvidíš!Ulchiri láry fáry Elria non kouzelon!!“
„Co??Co to je?“Zalekla jsem se.Chtěla jsem na ni kouzlem poslat botu,ale nešlo to.
„Od ted´jsi normální člověk slyšíš??A ne žádná kouzelnice!“
Vysmívala se mi ta čarodějka do očí.Rychle jsem utekla domů.Sedla jsem si na schody a přemýšlela:“Ach jo!Co ted´budu dělat??Už nepatřím do kmenu Muukerů.Už nejsem jejich princezna!!Musím utéct do světa a naučit se životu normálních lidí!!“
Ještě jsem si zabalila malou kabelku,oblékla jsem se do pěkných šatů a vyrazila jsem na cestu.
Jela jsem vlakem.
“Hůůůůů hůůůůů!!!!!“
Vlak vyjel.Neměla jsem ponětí kam pojedu.Našla jsem si volné kupé a sedla jsem si.
Jela jsem nočním vlakem.Takže jsem se nedivila,že ve vlaku skoro nikdo není.Najednou si ke mně do kupé sedl nějaký pán.Nepochopím,proč si nevybral jiné,prázdné kupé.Pán si sundal klobouk a vytáhl noviny.Nechtěla jsem vypadat nezdvořile,ale koukla jsem se na druhou stranu a inzeráty.Stálo tam:“Hledáme nové lidi!!Prosíme zájemce o práci ve Městě za Ruukem at´se k nám dostaví!Hledáme prodejce a dokonce ty,kteří umí šít!!“
Samozřejmě jsem o tu práci měla zájem.Ale to město bylo ještě tak daleko!!
„Uááááááááááááááá!!!!!!!“
Pořádně jsem si zívla. Lehla jsem si na okno a pozorovala jsem světla v okolních domech.Je pravda,moc domů tam nebylo.Takže skoro nebylo co pozorovat.Cítila jsem se hrozivě opuštěná.Asi kolem půlnoci vlak zastavil.
„Halooo!!Slečno…Probud´te se,vlak právě zastavil.“
Probudil mě ten pán s novinama.Trošku nuceně jsem se usmála a opustila jsem celé kupé.
Konečně jsem tady.Město za Ruukem.Opravdu se tak jmenuje!!!
Tiše jsem se pousmála a vydala jsem se najít nějaký slušný hotel.Bloudila jsem těmi uličkami,až jsem konečně našla střed města.To náměstí mělo uprostřed kašnu a kolem ní čtyři lavičky a dva stromy.Byla tam hrozná zima.Náměstíčko rámovaly šedivé domy.Na jedné straně byla velká tabule,která mě hodně lákala.Tak jsem šla k ní.Bylo tam napsáno něco v tom smyslu jako:Vítejte ve Městě za Ruukem!Bla bla bla….Něco z historie města a tak dále.Opravdu dole byly inzeráty.byl tam také inzerát,který jsem viděla v tom kupé v těch novinách.Bylo to tam napsáno na slovo.Plus ještě adresa obchodu a nějaký dodatek že na platu bychom se dohodli a tak něco.Byla jsem ráda že znám adresu mé možné nové práce.I když bylo něco po půlnoci,tak jsem šla hledat přijatelný hotel.Našla jsem celkem normální hotel za pár korun.Konečně jsem se pořádě vyspala.
 
 
 
 
 
Ráno jsem si ještě byla koupit něco na zub.Sebrala jsem veškerou svou odvahu a vyrazila na tu adresu do mé nové práce.Ani jsem dlouho nebloudila.Lidí bylo vě městě hodně.Konečně jsem byla na místě.
„Ding dong!!“
Ozvaly se dveře.Mladý kluk mě pozdravil a já jeho.Ani se na mě nepodíval.Jen čučel do papírů.
„Co by jste si přála?“Zeptal se mě ten kluk.
„Já?…No ano já…víte..já jsem tady nová pomocnice.“
Konečně jsem to ze sebe dostala.
„Pomocnice??Skvělé!Můžete začít hne….“
Konečně se na mě podíval a zarazil mě.Skoro určitě jsem slyšela jak říká že jsem krásná.
Raději jsem se kolem sebe rozhlédla jestli myslí mě.Ale nikdo kolem mě nebyl.
Usmála jsem se:“Samozřejmě.Hned.Ráda bych šila klobouky.
„Jistě jistě.Klobouky.Tady nahoře budeš mít svůj stůl.Snad se inspiruješ.Vlastní to tu paní Khita.Takže všechny dotazy na ni nebo na mě.Jo a ostatně já jsem Howl.A ty jsi??“
„Já jsem Elria.Moc ráda tě poznávám.“Usmála jsem se.On v té řeči pokračoval:“Aha.No spát budeš tady ano??Hned třetí postel.Pausa na oběd je vždy od dvanácti do půl jedné.Všechno jasné??Skvěle!Mohla bys začít rovnou.Prosím.“

Docela rychle mě odpálkoval.Tak jsem si šla po své práci.Paní která přišla do obchodu první,si přála slaměný klobouk .Bylo to na počkání.Ozdobila jsem jí ho květinami.Byla to vůbec moje první práce. Byla jsem štástná.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář