Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zabít pro lásku

11. 5. 2010

Byla tma jako v pytli. Měsíc se schoval za mraky. Na samotě u lesa nikdo neslyšel výkřiky mladé ženy, volání o pomoc.
Zafoukal silný vítr a mraky tím odehnal. Měsíc byl v úplňku, tudíž osvětlil chatičku v lese odkud se ozýval zoufalý výkřik. Najednou hlas utichl. Byl slyšet jenom rámus. Někdo něco hledal.
Vyšel z domu a v ruce svíral lopatu. Jeho ruce byly od krve. Výraz v obličeji byl nezapomenutelný. Oči měl zarudlé jak plakal. Cákance krve dopadali i na obličej takže byl špinavý. Musí najít vhodné místo pro oběť. Přeci jenom si nezaslouží být zakopaná nedůstojně. Měl jí rád, ale ne tak jak ona chtěla.

„Miluju tě“ řekla jednou v noci , když se ztratila v lese a narazila na jeho chajdu. Nebo to snad byl úmysl? Ano určitě to bylo úmyslně. Jinak by mu to přeci neříkala. Pršelo. Byla celá mokrá tak jí pustil dál, aby s oschla a nenastydla.
„Myslela jsi to vážně“ zeptal se jí u krbu, kde seděla. Oheň vesele plápolal a oni byli jemně osvětleni jeho září.
„Ano“ odpověděla mu a naklonila se k němu pro polibek, avšak on se od ní odtáhl.
„Ty miluješ jí viď“ řekla, když se smířila s faktem, že od něj pusu nedostane.
Neodpověděl, sledoval oheň v krbu. Přemýšlel.
„Já nevím koho miluju“ nepodíval se na ní.
„Musíš to vědět“
Nic neříkal a tak vzala jeho hlavu a natočila si jí k sobě. Teď se dívali jeden na druhého. Její ruce se třásli, nevěděl jestli je to zimou nebo, že se ho dotýká. Její rty se začaly přibližovat k jeho. Nebránil se jenom civěl. Rty se spojily. Byl to letmý polibek, pak přešel k vášnivému. Ruce se omotaly kolem jejího pasu aniž by to sám chtěl. Pomalu jí začal sundávat tričko.

Ráno se probudila nahá vedle člověka, kterého tolik milovala. Myslela si, že po strávené noci spolu miluje jí, ale opak je pravdou.
Teď už věděl, že miluje někoho jiného nebyla to ta osoba vedle něho, ale ta co je teď doma sama a čeká jestli se objeví u jejího okna. Občas za ní totiž zašel.

 

Kopal díru dost hlubokou, širokou a dlouhou, aby se do ní vešla. Našel vhodné místo uprostřed lesa. Kolem byla mýtinka posetá zelení. Kolem byl zvuk ptáků, kteří prozpěvovaly. Tady se jí určitě bude líbit, pomyslel si.
Konečně byla díra hotová. Položil opatrně její tělo dolů a rychle zakopal. Položil tam květinu co našel po cestě a rychle se vypařil.

Ráno jí vyhnal z chaty.
„Nechci tě už vidět“ prohlásil.
„Fajn. To jsem ti byla v noci dobrá co? Copak jsem nějaká štětka“ po tvářích jí tekly slzy.
Zalezl do chaty a třískl dveřmi.
Odešla, ale ne na vždycky. Vrátila se hned za měsíc.
„Musím ti něco říct, Sasuke a ty si mě vyslechneš“ řekla mu, když otevřel dveře a bez pozvání vešla dovnitř.
„Copak jsi neslyšela co jsem ti řekl naposledy“ zareagoval na svojí návštěvu.
„Jo slyšela, ale teď změníš názor“
„Hm tak dělej ven s tím“ řekl jí s odporem.
„Čekám tvoje dítě“
„Ino“ řekla osoba, která stála opodál. Byla to žena. Na sobě neměla skoro nic. Teda jenom dlouhé tričko.
„…..“ Ina byla vykulená co zrovna spatřila. On její velká láska, opravdu miluje jí.
„S..Sakuro já ti to vysvětlím“ začal Sasuke.
„Co mi chceš vysvětlovat? Prostě si se sní vyspal a teď čeká tvoje dítě, doufám, že budete spolu šťastní“ sebrala svoje věci a utekla pryč. Nechtěla nic slyšet.

Utíkal lesem, nezastavoval se nikde, ale pak si uvědomil jaký vzhled má. Zakrvácené šatstvo, obličej a ruce. Ne takhle by se jí nemohl ukázat. Proto doběhl k vodopádu a rovnou skočil do vody. Už nebyl od krve a tak se znovu rozeběhl. Stál u konce své cesty. Její dům byl hned kousek. Bez přemýšlení tam doběhl a zaklepal.

Koukali na sebe.
‚Doufám, že budete spolu šťastní‘ opakovalo se Sasukemu v hlavě.
„Ino a jsi si stoprocentně jistá, že..“ nedokončil to.
„Co si myslíš, že jsem. Nějaká d***a?“ vyjela na něj a pak omdlela.
Položil jí na postel. Zamyslel se. ‚Všechno jsem to pokazil. Všechno!‘
Zbudila se v jeho posteli a vedle na stoku byl teplý čaj. On, ale nikde nebyl. Na stole byl vzkaz. Vrátím se později zatím odpočívej pak si promluvíme.
‚Promluvíme a o čem asi….pche‘

Našel Sakuru jak sedí u stromu. Hlavu měla zabořenou v klíně. Po tvářích jí stékali krokodýlí slzy. ‚Idiot jeden‘ pomyslela si.
„Sakuro“ promluvil a sedl si vedle ní.
„Co je“ vyštěkla na něj.
„Já moc se omlouvám. Je to všechno moje chyba. Chci být jenom s tebou“ řekl a objal jí.
„A co to dítě“
„To nevím“
„Já nedovolím, aby si opustil svého potomka“
„Eh….“ Už nevěděl co má říct.
„Zabiju jí“ řekla s vražedným pohledem.
„Tak to teda ne! To já jí zabiju“ protestoval.

Otevřela mu a rovnou mu skočila do náruče.
„Je už..no..“ nemohla to ani vyslovit.
„Je“ ujistil jí a políbil jí.
„Teď už budeme jenom spolu“
„Konečně“
„Miluji tě“ řekla mu, když se od sebe odtrhli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář