Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvadlá růže o5 rozkvete...

16. 5. 2010
 -
 
 
„Pojď, nemámě moc času," pobídla překvapenou dívku černovlasá žena.
Kunoichi vstala a podívala se na ženu.
„Ty jsi Smrt?" zeptala se.
Žena přikývla.
„Musíme jít."
Modrovláska se naposledy prošla po všech známých místech, podívala se na všechny své přátele a teprve pak se vydala za Smrtí.
„Kam mě vedeš?"
Smrt se na kunoichi otočila, ale dál pokračovala v cestě.
„Vedu tě tam, kam všichni jednoho dne odejdou."
Po několika promlčených minutách se Smrt zastavila a zamumlala několik nesrozumitelných slov.
Před nimi se objevila velká pozlacená brána. Černovlasá Smrt otevřela vrata a podívala se na dívku, která stála vedle ní.
„Dál musíš sama."
„Opravdu musím?"
Smrt s blankytně modrýma očima přikývla a počkala až kunoichi projde. Pak vrata zavřela a pouhým mávnutím ruky bránu zneviditelnila.
Otočila se na podpatku a pokračovala zpět.
Čekala jí další duše…
 
Modrovlasá kunoichi kráčela dál po světelné stezce. Došla až k něčemu, co vypadalo jako menší branka. Nezastavila se, šla dál.
Procházela menším městečkem, ale žádné obyvatele nezahlédla. Až u kašny spatřila ženu v mladém věku.
„Vítej," otočila se na dívku žena s dlouhými blond vlasy.
„Kde to jsem?"
„Tam, kde se všichni jednou sejdou."
Modrovláska se rozhlížela po okolní krajině.
„Jak se jmenuješ?"
„Říkej mi Life?"
„Ty jsi život?"
„Ano, už jsem se jednou potkaly."
„Nerozumím tomu," usmála se provinile kunoichi.
„Dělám skoro to samé jako Smrt s tím rozdílem, že ona životy bere a já je dávám. Vždy, když někdo zemře, přijde sem. Ale aby tady těch duší nebylo příliš mnoho, posílám je asi tak po dvou letech zpět žít. Ale mají jinou podobu a vzpomínky na minulý život jsou v zapomnění. Ale pokud již duše nechce dál žít, zůstává tady a vzniká život nový."
Life pohodila vlasy a opět se zadívala ke kašně.
„A kde jsou ty vzpomínky?"
„Většinou je máš v paměti. Pokud si na ně chceš vzpomenout, můžu ti je opět vyvolat do mysli, ale dnes ne. Ale jedno si pamatuj… Životy jedné duše se od sebe moc neliší."
„Takže i ten příští bude podobný?"
Life přikývla.
„Bude. Můžeš jít. Myslím, že by si s tebou někdo rád promluvil."
„Dobře," usmála se modrovláska a rozeběhla se za tím, jehož postava se rýsovala v dáli.
„Hinato Hyuugo, vítej opět mezi mrtvými," zašeptala Life a něco zaškrtla ve Svitku Osudu…
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

........

(Kakashi sensei, 2. 6. 2010 17:14)

Páni nenacházím slov. To bylo úžasně napsaný...musím říct, že mě to chytlo za srdce :D